www.artur.cz

Významný francouzský dramatik, spolu s Corneillem a Molièrem patřil k „velké trojici“ dramatiků za nebývalého rozkvětu francouzského dramatu a divadla za vlády Ludvíka XIV. Narodil se 22. 12. 1639 v Paříži, zde také zemřel 21. 4. 1699. S výjimkou jedné komedie psal veršované tragédie. Náměty svých dramatických děl čerpal především z antiky, kterou díky svému vzdělání a jazykovému vybavení velmi dobře znal. Volil takové příběhy, které promlouvaly k reálným problémům jeho současnosti. Byl oceňován i za skvělé a dokonalé verše, jeho alexandriny patří k vrcholům francouzského dramatu. Podle přání Ludvíka XIV, jehož mimořádné přízni se těšil, byl jmenován v roce 1673 členem Francouzské akademie.

Mark Ravenhill patří k ikonám takzvané coolness dramatiky, jež koncem devadesátých let minulého století vnesla na evropská jeviště dosud tabuizovaná témata homosexuality, intimity, choroby AIDS (Ravenhill sám je touto nemocí zasažen), rodinného a vůbec mezilidského násilí malých komunit a explicitně zobrazovanou erotiku a sexualitu. Mark Ravenhill se narodil v červnu roku 1966 v Západním Sussexu. Jeho otec je letecký konstruktér, matka sekretářka, mladší bratr pracuje jako novinář. Studoval angličtinu a divadelní vědu na univerzitě v Bristolu. Původně se chtěl stát hercem, ale jak sám říká: „Rychle jsem pochopil, že jiní lidé budou lepší než já.“ Místo toho začal tedy režírovat a psát krátké hry. 1. října 1996 měla v divadle Royal Court premiéru jeho první celovečerní hra Shopping and Fucking, britské úřady však originální název zakázaly uvést na plakáty, takže byla oficiálně uvedena jako Shopping and Fucking. Hra definitivně prosadila novou vlnu, označovanou jako Coolness.

Romain Rolland, francouzský prozaik, dramatik, hudební historik a literární kritik, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1915 se narodil 29. 1. 1886 v Clamecy. Studoval v Paříži historii, zeměpis, filozofii a literaturu, potom v Římě, kde sbíral materiál ke své disertaci o počátcích opery. Byl profesorem na vysoké škole v Paříži, později přednášel na Sorbonně dějiny hudby. V roce 1914 napsal román Jan Kryštof, za který byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu. Od té doby se živil již jen jako spisovatel. Ve svých esejích z oblasti politiky, filozofie, divadla a hudby působil na veřejné mínění. Podpořil založení Červeného kříže, vedl čilou korespondenci s mnoha významnými osobnosti z celého světa a šířil své pacifistické a humanistické názory. V určitém čase podporoval myšlenky socialismu a Sovětský svaz, ale brzy svůj postoj změnil. Odsoudil nástup fašistických a nacionalistických režimů. Stal se významným a oceňovaným spisovatelem. Mezi jeho nejvýznamnější prózy patří Dobrý člověk ještě žije (Colas Breugnon), Okouzlená duše nebo Petr a Lucie. Neméně významná je jeho dramatická tvorba, která měly za cíl naplňovat jeho ideu Divadla lidu. Významná jsou jeho dramata z cyklu Divadlo revoluce, mezi které patří u nás často uváděná Hra o lásce a smrti. Významná jsou i jeho díla věnovaná velikánům světové, převážně německé hudby. Zemřel 30. prosince 1944 ve Vézelay v okupované Francii.

EDMOND EUGENE ALEXIS ROSTAND se narodil 1. dubna 1868 v Marseille v zámožné rodině. Jeho dědeček Alexis Joseph Rostand (1769-1854) byl marseilleským starostou, otec Joseph Eugène Hubert Rostand byl ekonom , ale psal i poezii. Rostand studoval práva v Paříži a po nějaký čas uvažoval o diplomatické dráze, ale nakonec se rozhodl věnovat se poezii. 8. dubna 1890 se oženil s básnířkou Rosemonde Etienette Gérardovou, jejímž kmotrem byl básník Léconte de Lisle, poručníkem Alexandre Dumas mladší. S Rosemondou měl Edmond dva syny, Maurice (pozdějšího významného biologa) a Jeana (básníka a dramatika), ale manželství ukončil v roce 1915 Rostandův vztah s herečkou Mary Marquetovou. V roce 1890 odmítla Comédie Française uvést jeho hru Les Deux Pierrots (Dva pieroti, 1890), ale o čtyři roky později s velkým úspěchem uvedla Rostandovu komedii Romantikové (Les Romanesques , 1894). V roce 1895 napsal veršovanou hru La Princesse lointaine (Princezna z daleka) a v roce 1789 napsal „evangelium o třech obrazech“ La Samaritaine (Samaritánka), kterou uvedla Sarah Bernardtová v Théâtre de la Renaissance v Paříži v roce 1897. 7. prosince 1897 v Divadle U brány sv. Martina se odehrála s mimořádným ohlasem premiéra Cyrana z Bergeraku. Po nečekaném úspěchu Cyrana z Bergeraku napsal Rostand drama Orlík (L´Aiglon, 1900), v roce 1904 napsal hru Kokrháč (Chanteclaire), následovala Poslední noc dona Juana (La Dernière nuit de Don Juan, 1911), Od roku 1914 se aktivně věnoval podpoře francouzských vojáků, kteří bojovali na frontách 1. světové války. Edmond Rostand se v roce 1901 stal členem Francouzské Akademie. Zemřel v roce 1918 na španělskou chřipku, kterou se zřejmě nakazil na zkouškách připravované nové inscenace hry Orlík.

Jeden z nejvýznamnějších polských básníků, prozaiků a dramatiků, jehož dílo patří k vrcholům světové literatury dvacátého století, se narodil 9. října 1921 v Radomsku, kde také vystudoval gymnázium a strávil léta německé okupace. V roce 1938 začal publikovat v časopisech. Ve válečných letech (1939 - 1943) pracoval jako dělník a obecní zřízenec. Na sklonku války se účastnil ilegálních akcí, které vyvrcholily jeho působením v Zemské armádě (Armija Krajowa). Po porážce fašismu a osvobození Polska v roce 1945 složil v Čenstochové maturitu a započal studia historie na Jagellonské univerzitě v Krakově. V roce 1949 se přestěhoval do Glivic a od roku 1968 žije ve Vratislavi. Věnuje se literární činnosti.

Vl. jménem Václav Tille se narodil 16. 2. 1867 v Táboře. Na pražské univerzitě studoval slavistiku a romanistiku. V Gebauerově slovanském semináři se zabýval lidovou slovesností. Krátce působil v Univerzitní knihovně, pak pokračoval ve studiu v Paříži. Stal se profesorem srovnávacích dějin literatury.
Publikoval v řadě časopisů, některé spoluredigoval. Věnoval se studiu pohádek, lidového podání, ale také psal divadelní recenze. Založil a redigoval knižnici pro mládež Žeň z literatur.
Ve své činnosti na univerzitě, v časopisech apod. pokračoval i po válce. Věnoval se otázkám kulturně osvětovým, problematice vyskokých škol, knihovnictví, divadlu i nakladatelstké činnosti.
Relativně samostatnou složkou Tilleho díla tvoří jeho původní pohádky, které psal pod jménem Václav Říha. Vychází v nich z tradičních pohádkových motivů a s oblibou svá vyprávění seskupuje do rámcových celků. (Povídka o svatbě krále Jana, Pohádka o třech podivných tovaryších, Říhovy pohádky, Paleček.)
Václav Tille zemřel 18. 10. 1927 v Praze.
Z díla:Skupina pohádek o neznámém rekovi, jenž v závodech získal princeznu za choť, České pohádky do r. 1848, Soupis českých pohádek, České pohádky Boženy Němcové, Divadelní vzpomínky, Ruské divadlo

Narodil se v r. 4 př. n. l v Cordóbě. V mládí získal v Římě rétorické a filosofické vzdělání. Hlásal stoické učení, podle kterého nejvyšší dobro je ctnost, a člověk se má odpoutat ode všech vnějších malicherností a žít v plném duševním klidu, z něhož se pravý filozof nedá ničím vyrušit. Za vlády Caliguly se stal senátorem, ale za vlády císaře Claudia byl v r. vyobcován na Korsiku. Byl obžalován z cizoložství s Claudiovou sestrou, Julií Livillí. Do Říma se vrátil po osmi letech na žádost Agrippiny, aby se stal vychovatelem jejího syna Nerona. Když začal Nero v roce 54 vládnout, bylo mu 17 let. V této době za něj vládl hlavně Seneca společně s prefektem praetoriánů Afraniem Burrem. Roku 57 byl jmenován konzulem. Později se stal císaři nepohodlným a jeho moc začala upadat. V roce 65 byl pravděpodobně neprávem obviněn z účasti na Pisonově spiknutí, poté byl donucen k sebevraždě. Seneca psal poezii, prózu i dramata. Jeho tragédie (např. Phaedra, Oedipus, Medea) byla ovlivněna Aischylem, Sofoklem i Eurípidem.

Anglický dramatik Peter Levin Shaffer se narodil 15. května 1926 do zámožné židovské rodiny. Vystudoval historii na Trinity College v Cambridgi. Po škole, než stačil objevit svůj dramatický talent, vystřídal různá zaměstnání a prohlašoval o sobě, že je nezaměstnatelný. Za války pracoval v dolech jako horník, poté byl například knihovníkem či literárním kritikem. Shafferova první hra Slaná země z roku 1954, kterou údajně napsal ze zoufalství, byla předvedena v BBC. Její kladné přijetí ho nasměrovalo k dalšímu psaní. Tím pravým počátkem jeho kariéry byl úspěch hry Cvičení pro pět prstů (1958), která se hrála nejprve v Londýně a o rok později na Broadwayi. V roce 1962 šokoval komediálními aktovkami Soukromé ucho a Veřejné oko. Z roku 1965 pochází úspěšná Černá komedie. Významnou tragédií je naopak Equus (1973), která je poutavým příběhem koně. Nejznámější hrou je bezpochyby příběh komplikovaného vztahu Wolfganga Amadea Mozarta a dvorního skladatele Antonia Salieriho – Amadeus (1979). Hru Andělika a laskavec (1987) napsal na popud své kamarádky, herečky Maggie Smithové. Zatím poslední hra Dar Gorgony měla premiéru v Londýně v roce 1992. Několik her bylo zfilmováno – Equus, Soukromý detektiv podle hry Veřejné oko, Královský hon na Slunce a nejúspěšnější Amadeus. Shaffer získal různá ocenění. William Inge Award za významný úspěch v Americkém divadle v roce 1992. O rok později získal čestný titul na univerzitě v Bathu. V roce 2001 zase rytířský řád.

Jeden z nejslavnějších dramatických autorů se narodil v roce 1564 v Stratfordu nad Avonou. Vystudoval gymnázium a v 18 letech se oženil s Annou Hathawayovou, která byla o osm let starší než on. Působil v Londýně jako herec a dramatik, byl členem a podílníkem divadelní společnosti Služebníků lorda komořího, která hrála od roku 1599 v divadle Globe. Známe 37 jeho divadelních her, psal komedie, historické hry i tragedie, prakticky všechny se stále znovu a znovu objevují na jevištích po celém světě. Neméně slavné jsou jeho Sonety. Zemřel v roce 1616 ve Stratfordu nad Avonou.

Anglický dramatik, prozaik, divadelní kritik a esejista irského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925, se narodil 26. července 1856 v Dublinu, zemřel 2. září 1950 v Ayot St. Lawrence v Anglii.