www.artur.cz

Slavná a nesmrtelná Shakespearova tragedie o lásce dvou milenců z nesvářených rodů Monteků a Kapuletů vychází v nádherném básnickém překladu Josefa Topola jako 74. svazek edice D.   

Klasické vyprávění z jednoduchého, ale zároveň nesmírně barvitého světa malých dětí pro začínající čtenáře doprovázejí okouzlující ilustrace Heleny Zmatlíkové. 

Tragický příběh panovačného a prchlivého krále, který nedokázal rozeznat pravou lásku od falše plných lichotek. Hluboké zklamání z nevděku dvou dcer, kterým odkázal své království, dovede zlomeného krále až k šílenství. Bolestná cesta nejen krále Leara, ale i dalších postav hry, je korunována poznáním, které však přichází pozdě. Jedno z nejsilnějších Shakespearových dramat vychází v překladu M. Lukeše jako 130. svazek edice D.  

Jediná hra, kterou napsal osobitý a neohrožený renesanční intelektuál, který skončil pro své názory na hranici. S neodolatelným smyslem pro humor a pozoruhodnou společenskou kritičností vypráví několik souběžných příběhů pitoreskních postav tehdejší Neapole. Hra nese název podle postavy jejíž příběh je dominantní, Bonifacia označeného jako „svíčkař“. Nejde o výrobce svíček, ale o ženatého homosexuála, který se zamiluje do kurtizány. Čtenář v textu najde mnohé z toho, co bezpochyby pobouřilo vatikánské soudce, jejichž milost Giordano Bruno nemohl očekávat. V překladu Zdeňka Digrina vychází jako 185. svazek edice D. 

Autor zve diváky a také čtenáře na malé náměstíčko v Benátkách v době karnevalu. Pověstný temperament Benátčanů a Benátčanek slibuje hodně zábavy s děvčaty i zralými ženami, které touží po vdavkách, spoustu veselí i svárů mezi nimi i s prchlivými nápadníky. Svou roli sehrají na náměstíčku i Napolitáni „lepšího původu“, zvlášť kavalír, který ač je na mizině, dokáže pohostit Benátčany a užívá si jejich radosti ze života. Hra, která se často objevuje na divadelních scénách, vychází v překladu V. Mikeše a J. Vladislava jako 184. svazek edice D. 

Dvě hry významného rakouského dramatika, dva pohledy na maloměšťáckou společnost. Povídky z Vídeňského lesa nabízejí pohled na zdánlivě idylický život ve městě na Dunaji, ve kterém zní okouzlující Straussovy valčíky, odhaluje krutý osud mladé dívky, která se zamiluje a musí bolestně čelit kruté morálce vídeňské společnosti třicátých let. Láska a smrt a melodie valčíku, za zády blížící se nástup nacismu. Neznámá ze Seiny je rovněž příběhem mladé dívky, se kterou se společnost nemazlí. Je inspirován tehdejším objevením těla utopené dívky s tajemným úsměvem na tváři. Obě hry vycházejí jako 183. svazek edice D v překladu J. Stacha. 

Ibsenovo drama, které v době svého vzniku díky otevřené kritice současné společnosti budilo odpor, patří mezi nejpůsobivější a stále aktuální díla moderního dramatu. Motiv Přízraků se týká především postavy vdovy Alvingové, která je vidí všude kolem sebe v živých i neživých a dokonce i nehmotných věcech. Vnímá Přízraky jako lži, popírání a skrývání pravdy, neupřímnost, povrchnost, strach, konvence maloměšťáctví. Vychází v překladu Františka Fröhlicha jako 181. svazek edice D. 

Původní soubor pohádek o Krakonošovi a jeho „pohádkové říši“ Krkonoších, kde se objevují první lidé. Krakonošovy rozmary i chyby, které dělá, nejsou mu nikdy na překážku. Vždy pomůže potřebným prostým lidem a samozřejmě i přírodě majestátných hor.
V pohádkách významné autorky, která důvěrně zná kraj, kde se povídání o Krakonošovi zrodila, se dozvídáme v pohádkové podobě mimo jiné i o vzniku řemesel na horách a v podhůří.